Z pohledu práva přestaly být české technické normy jako takové právně závazné jako celek, a to na základě § 4 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Na druhou stranu existuje množství zákonů, které však na české technické normy přímo odkazuje, respektive vyžaduje jejich plnění a dodržování čímž tyto konkrétní české technické normy právně závaznými činí. Jedná se např.:
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce ve znění pozdějších předpisů, respektive jeho ustanovení:
§101 - Předcházení ohrožení života a zdraví při práci
(1) Zaměstnavatel je povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu práce (dále jen "rizika").
§102
(1) Zaměstnavatel je povinen vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházení rizikům.
(2) Prevencí rizik se rozumí všechna opatření vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a z opatření zaměstnavatele, která mají za cíl předcházet rizikům, odstraňovat je nebo minimalizovat působení neodstranitelných rizik.
Zákon č. 458/2000 Sb., energetický zákon ve znění pozdějších předpisů, respektive jeho ustanovení:
§28
Čl.2 Zákazník je povinen
d) udržovat svá odběrná elektrická zařízení ve stavu, který odpovídá právním předpisům a technickým normám,
§28
Čl.5 Vlastník nemovitosti, do které je zákazníkům dodávána elektřina na základě smlouvy, je povinen:
d) udržovat svá odběrná elektrická zařízení ve stavu, který odpovídá právním předpisům a technickým normám,
a další, čímž se české technické normy staly „právním předpisem“ pro dosažení zákonného stavu předmětu normy v souladu s příslušnými zákony a tudíž se opět staly součástí zákona, i když na první pohled ne příliš zřejmou.
Následně pak další zákony a vyhlášky upravují jednoznačně povinnosti vlastníků a zaměstnavatelů v oblasti bezpečnosti práce např.:
Zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů, respektive jeho ustanovení:
§ 4 - Požadavky na výrobní a pracovní prostředky a zařízení
(1) Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby stroje, technická zařízení, dopravní prostředky a nářadí byly z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci vhodné pro práci, při které budou používány. Stroje, technická zařízení, dopravní prostředky a nářadí musí být
a) vybaveny ochrannými zařízeními, která chrání život a zdraví zaměstnanců,
b) vybaveny nebo upraveny tak, aby odpovídaly ergonomickým požadavkům a aby zaměstnanci nebyli vystaveni nepříznivým faktorům pracovních podmínek,
c) pravidelně a řádně udržovány, kontrolovány a revidovány.
Zákon č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, ve znění pozdějších právních předpisů, respektive jeho ustanovení.
§ 6c
(1) Organizace a podnikající fyzické osoby
a) zajistí při uvádění do provozu a při provozování vyhrazených technických zařízení bezpečnostní opatření a provedení prohlídek, revizí
Z výše uvedeného vyplývá, že zaměstnavatelé a provozovatelé elektrických zařízení jsou povinni při uvedení zařízení do provozu zajistit soulad s příslušnými technickými normami a je jejich povinností uchovávat hodnověrné osvědčení o tom, že pro zajištění bezpečnosti jimi spravovaných zařízení udělali vše, co po nich právo vyžaduje.
Při nesplnění výše uvedených povinností lze očekávat sankční řízení plynoucí z kompetencí orgánů státní správy, viz. Zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce ve znění pozdějších právních předpisů, v tom horším případě, při ohrožení života či majetku uplatnění náhrady škody podle občanského zákoníku a v krajním případě i zákoníku trestního, např. (viz § 180 odstavec 1 Kdo z nedbalosti způsobí nebo zvýší obecné nebezpečí anebo ztíží jeho odvrácení nebo zmírnění, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok nebo zákazem činnosti.
V neposlední řadě jsou zde i požadavky ze strany požární bezpečnosti staveb, pojistných podmínek pojišťoven a jejich následného plnění, respektive neplnění při nedoložení dokladů o revizích a podobně.
V konečném důsledku je dodržování technických norem a provádění revizí pro vlastníky, provozovatele a zaměstnavatele závazné.
Jedinou osobou, která může zákazníkovi dodat příslušný právní doklad – revizní zprávu, je revizní technik. Pouze a jedině on může bezpečnost elektrické instalace a zařízení nejen posoudit, ale také vydat o zjištěném stavu osvědčení, k němuž v případě škodní události přihlédne jak kontrolní orgán nebo pojišťovna, tak i příslušný soud ve prospěch zodpovědného provozovatele.
Revizní technik ve své revizní zprávě jasně určí, zda je zařízení schopné bezpečného provozu či, při zjištění závad a neshod s normou, definuje, která zařízení se již provozovat nesmějí a která bude dále možno bezpečně provozovat až po odstranění vyjmenovaných závad.